Sumační a polohové obvody jsou umístěny ve scintilační kameře mezi fotonásobiči, pulzně výškovým analyzátorem a počítačem. Jestliže by distribuce radiofarmaka byla znázorněna pouze pomocí jednotlivých fotonásobičů, získaný obraz by měl velmi špatné rozlišení a ukazoval by pouze fotonásobiče, které zaznamenaly nějaký impulz [1].

Sumační obvody sčítají velikosti odezev fotonásobičů a probíhá na nich analýza intenzity scintilace. Tato intenzita gama záření má ekvivalent v podobě signálu označovaného jako Z-signál. Z-signál je signál akceptovatelný pulzně výškovým analyzátorem. Je to signál, jehož amplituda a šířka spadá do oblasti energetického okénka analyzátoru.

Polohové obvody porovnávají amplitudy impulsů z jednotlivých fotonásobičů a poté vypočítávají polohu záblesku v krystalu. To znamená, že určují místo v těle pacienta, odkud byl gama foton vyzářen. Impulsy z jednotlivých fotonásobičů jsou přivedeny na elektrický obvod zvaný komparátor (jeho základem je odporová matice), kde se provádí porovnávání amplitud impulsů [2].

Komparátor porovnává napětí přivedená na vstupy + a -. Pokud je vyšší napětí na vstupu +, je na výstupu kladné saturační napětí operačního zesilovače, je-li vyšší napětí na vstupu -, je na výstupu záporné saturační napětí operačního zesilovače. U normálních operačních zesilovačů je saturační napětí výstupu o jeden nebo několik voltů nižší než napětí napájecí.

Výsledkem porovnání jsou souřadnicové impulsy X a Y. Každému impulzu je přiřazena souřadnice odpovídajícího fotonásobiče, počet těchto bodů je omezen počtem fotonásobičů. Tyto impulsy nesou přímou informaci o poloze scintilace v krystalu a tím i o poloze místa v organismu, z kterého byl gama foton vyzářen. Tyto impulsy X a Y se po zesílení vedou na obrazovku počítače, kde určují polohu záblesku. Použitím polohových obvodů se dosáhne výrazného zlepšení rozlišení, neboť u každého jednotlivého zaznamenaného impulzu je určena jeho souřadnice přesně podle přednastavené akviziční matice. [1]

 
Doprovodná prezentace: