Gama záření je druh ionizujícího záření, ale na rozdíl od záření alfa a beta neionizuje tkáně v takové míře a proniká hlouběji. Z toho plyne, že je potřeba co nejčistší zářič bez složky alfa a beta. Tyto složky totiž způsobují zbytečnou radiační zátěž.

Záření gama je záření o energii fotonů nad 10 keV, což odpovídá frekvencím nad 2,42 EHz (10¹⁸ Hz - exaherzů) či vlnovým délkám kratším než 124 pm (pikometrů - 10^-12 m).  Do tohoto spektrálního pásma zasahuje i velmi tvrdé rentgenové záření. Hranice mezi rentgenovým a gama zářením se překrývají. Tyto druhy záření se rozlišují dle svého zdroje, ale jinak fyzikálně se neliší. Standardní SPECT radionuklidy emitují jednotlivé fotony gama záření s energií kolem 140 keV (technecium).

 Gama záření vzniká v jádře atomů při změně energetického stavu jádra. Následkem je emise či absorbce částic. Gama záření můžeme rozdělit na dvě fáze. V první fázi (β-rozpad) vznikne nestabilní částice, β-částice neboli elektron a elektronové antineutrino. Této fáze se využívá při výrobě radiofarmak a dochází k ní u SPECT radiofarmak v generátorech. V druhé fázi (vlastní gama záření) se metačástice zbavuje přebytečné energie, a proto vyzáří gama foton. Tato fáze se uplatňuje po aplikaci radiofarmaka do těla pacienta.

Fyziologické účinky gama zářeni:

Přestože gama záření je méně ionizující než α a β, je pro živé organismy nebezpečné. Způsobuje různá poškození podobně jako rentgenové záření např. popáleniny, rakovinu a genové mutace. Proto je nutno se před jeho účinky chránit.

Ochrana před gama zářením:

Na pohlcení záření γ je třeba velké masy materiálu. Nejvhodnější jsou materiály s vyšším atomovým číslem a s vysokou hustotou. Čím má záření vyšší energii, tím tlustší stínění je zapotřebí. Schopnost materiálu pohlcovat záření zpravidla vyjadřuje polotloušťka materiálu, což je tloušťka, která způsobí snížení intenzity záření na polovinu. Například
1 cm olova či 6 cm betonu zredukuje intenzitu na 50 % [14].

Doprovodná prezentace: