Protokoly pro kontrolu kvality zobrazovacího systému jako celku mohou být u PET značně rozsáhlé a liší se podle výrobce PET zařízení. Zde jsou uvedeny ty nejčastější rutinní kontroly zobrazovacího systému pro zajištění optimální kvality obrazu.

Nejběžnější proces denní kontroly kvality je získání a vyhodnocení skenu z vnitřního transmisního zdroje, nebo odlišného zdroje s nízkou aktivitou a to bez pacienta. K tomuto účelu slouží například radionuklidy  ⁶⁸Ge nebo ¹³⁷Cs. V případě, že PET skener používá tyto radionuklidy ke korekci útlumu, tak data získaná při kontrole s těmito radionuklidy slouží také ke korekci útlumu. Tento proces probíhá v zorném poli detektorů. Jelikož není přítomen žádný pacient, ani další objekt v zorném poli, nazýváme tuto proceduru jako prázdný sken – anglicky blank scan [1]. Prázdný sken se využívá k detekci defektů detektorů. V některých ohledech je prázdný sken analogií k tomografické homogenitě zobrazovaného pole pro gama kamery, které poskytují celkový odhad odezvy detektoru. Data získaná z prázdného skenu mohou být vyhodnocena jednoduše jako dvourozměrný sinogram. Sinogram je sada všech 2D projekčních dat reprezentovaných jako 2D matice v polárních souřadnicích (vzdálenost r, úhel Ф), kde každý řádek matice obsahuje projekční intenzitu pro všechny detektory ležící proti sobě, které mají paralelní LOR (koincidenční přímky) a každý sloupec projekční intenzitu ve stejné vzdálenosti r podél projekce v postupných úhlech Ф. Jednotlivé maticové elementy sinogramu spojené s jedním konkrétním detektorem tvoří diagonální linie. Podle vzhledu sinogramu můžeme poté určit, jaké detektory selhaly, či mají nižší intenzitu než ostatní.

Dalším kontrolním procesem zajišťujícím kvalitu obrazu je test zisku fotonásobičů [1]. Světelný výstup z každého krystalu je předvídatelný, když je známo množství pozitronového zářiče, jako například ⁶⁸Ge nebo ²²Na umístěného v prostoru kruhu detektorů. Zvětšení signálu z malého množství elektronů na několik milionů, nebo zisk signálu, který probíhá uvnitř fotonásobičů, když světelný foton dopadne na fotokatodu, by měly být oba též reprodukovatelné. Nicméně z důvodu změn teploty a vlhkosti se odezva fotonásobiče mění s časem. Výstup z každého fotonásobiče je denně či týdně kontrolován k zajištění stejné odezvy všech fotonásobičů.

Mezi též často využívané kontrolní postupy patří normalizace [1]. Tento test se vykonává jednou za čtvrt roku a slouží k nastavení fotonásobičů. Od té doby co PET systémy mají stovky až tisíce individuálních krystalů, je potřeba dlouhé doby k nasbírání adekvátních statistik pro měření přesnosti zisku každého fotonásobiče. Tento test probíhá přes noc s transmisním skenem a prázdným prostorem v kruhu detektorů a trvá přibližně 10 – 15 hodin. Poté jsou všechny zisky fotonásobičů automaticky upraveny použitím naměřených dat.

Mezi další čtvrtletní proces kontroly kvality patří kalibrace [1], která prověří odezvu systému na známé množství radioaktivity ve známem objemu. Jinými slovy – určitý počet dopadů fotonů na jeden pixel může být přepočítán na průměrnou aktivitu koncentrace v kBq/ml pro tento pixel. Kalibrace je nezbytná pro kvantitativní měření, jako zjišťování kolik radiofarmaka je obsaženo uvnitř tumoru, což slouží k rozhodnutí, zdali je tumor maligní či benigní. Postupuje se tak, že malé množství měřeného pozitronového zářiče je rovnoměrně rozloženo uvnitř fantomu se známým objemem a ten je poté zobrazen. Počty dopadů fotonů z obrazů fantomu, které prošly korekcí útlumu, mohou být poté vztaženy na aktivitu v mBq/ml.

Doprovodná prezentace: